Chov Tereky williamsovy

 

Tereka williamsova – Pelusios williamsi

popsal Laurent v roce 1965

 

 

 

Popis druhu

 

Oválný černý až tmavě hnědý karapax (do 25 cm) je protáhlý, rozšířený v zadní části, nevýrazně středově snížený a nese nízký tupý vertebrální kýl.

První a pátý vertebrální štítky jsou rozšířené a první až čtvrtý jsou stejně dlouhé jako široké nebo delší než širší.

 

Má sedm nebo osm (obvykle osm) neurálních kůstek; osmá je protáhlá a pouze úzce oddělená od suprapygal (Broadley, 1983). Přední neurály jsou dobře odděleny od nadkrční (nuchale) kosti.

 

Zadní okrajové štítky nejsou zoubkované.

 

Velký plastron zakrývá většinu karapaxiálního otvoru. Přední část plastronu je oblá a kratší než zadní část. Má středně anální vrub, a zadní část plastronu je jemně zúžená v úrovni abdominal-femorálního švu. Viz plastron samce a plastron samice.

 

Plastrální vzorec je: abd > fem > hum > intergul > an > pect > gul. 

 

Intergulární štítek je poměrně dlouhý a má hruškovitý tvar.

Pectorální šev není uhnutý.

 

Most je široký, ale chybí axillární štítek.

V protikladu k Laurentovu popisu, který uváděl, že plastron je buďto černý s žlutým okrajem a středovým švem, nebo převážně žlutý, je  barva Pelusios williamsi mnohem častěji žlutá, ale skoro všechny typy mají povrchní černý nános na štítcích, což je běžné i u mnohých dalších Pelusios.

Na rozdíl od dosud uváděných znacích platí, že dospělí P. williamsi mají většinou žlutý plastron a že černý odstín je povrchový.

 

Hlava je široká s jemně protáhlým čumáčkem a horní čelist může nést pár zubovitých vrcholů. Na bradě jsou dva vousky. Hlava je podobná P. castaneus.

Hlava a údy jsou hnědé, lůžko končetin žluté. Každá přední noha má několik rozšířených transverse (příčných) štítků na přední straně.

 

Samci mají delší silnější ocas a jemně konkávní plastron.

 

¨

Foto: Hynek Prokop

Foto: Hynek Prokop

Foto: Hynek Prokop

Foto: Hynek Prokop

Rozšíření

 

Pelusios williamsi je endemický druh horního Nilu odvodňovacích kanálů okolo Viktoriina jezera, jezera Albert a Edward;   viz mapa.

 

Geografické variace

 

V současné době se rozlišují tři poddruhy:

 

Pelusios williamsi williamsi (Laurent, 1965) se vyskytuje na horním toku Nilu v odvodňovacích kanálech okolo Viktoriina jezera. Jak už bylo uvedeno výše, plastron je většinou žlutý s černými povrchovými skvrnami a obvykle se žlutým středovým švem. Intergulární štítek je delší více než polovina délky přední části plastronu. Důležitý je rovněž tvaru (pozice) intergulárního a gulárního štítku: zejména poměrně dlouhý antero-laterální (=intergulo-gulární) okraj v porovnání s postero-laterálním (= intergulo-humerálním) okrajem.

 

Pelusios williamsi lutescens (Laurent, 1965) se vyskytuje v jezeře Edward a Albert v kanálech západně od výskytu P. w. williamsi. Plastron je žlutý s nějakými šedými nebo hnědými skvrnami. Obvykle jsou však P. w. lutescens téměř nebo kompletně žlutí a světlejší (s jakýmsi žlutavým nádechem) je i karapax. Intergulární štítek je menší než polovina délky přední části plastronu.

 

Pelusios williamsi laurenti (Bour, 1984a) byla popsána na ostrově Ukerewe, Viktoriino jezero. Plastron je žlutý s malými tmavými skvrnami podél stran gulárních štítků. Intergulární štítek je více než polovina délky přední části. Nejdůležitější rozlišovací znak tohoto poddruhu je první vertebrální štítek , který je velmi široký podél anteriorního (předního) švu, ale téměř paralelní v zadní části (posteriorly), tudíž působí tvarem písmena T.

 

V současné době výše uvedený klíč (porovnávání délky intergulárního štítku ku délce přední části plastronu) v rozlišování poddruhů Pelusios williamsi williamsi a Pelusios williamsi lutescens sám autor Roger Bour považuje za nedostatečný a oprávněně kritizovaný Lengletem a Depiereuxem (1986) v jejich studii užívající diskriminantní analýzy, kde našli pouze přibližně 65 procentní platnost. Oni navrhli, že bude lepší porovnávat délku interguláru  s délkou krunýře (92 procentní platnost) a délku  interguláru s délkou  vnější femorálního okraje (přibližně 89 %).

 

 

Lokality výskytu

 

Pelusios williamsi obývá jezera, řeky a bažiny, mokřiny; není specializován na nějaký určitý typ biotopu.

 

 

Údaje o chování a  rozmnožování

 

Údaje z přírody o chování a rozmnožování tohoto druhu zcela chybí.

 

Foto: Harald Artner

Chov

 

Tento zajímavý druh bohužel není stále ještě zastoupen v mém chovu.

 

Pouze jeden pár těchto želv chová Harald Artner. Obě zvířata pocházejí zřejmě z Ugandy a byla společně s dalším zástupcem rodu Pelusios (Pelusios rhodesianus) zakoupena ze Zoologické zahrady v Kisumu, což je město v severozápadní Keni poblíž Viktoriina jezera.  Zvířata byla ještě spolu s mnoha dalšími želvami chována ve venkovních bahnitých a poměrně špinavých nádržích.

 

Zde jsou fotografie, které Harald Artner pořídil při své cestě:

 

1.       ZOO v Kisumu – Trio  (P.w. williamsi, P.w. williamsi a Pelusios rhodesianus)

2.       ZOO v Kisumu – Pelusios williamsi williamsi - z boku

3.       ZOO v Kisumu – Pelusios williamsi williamsi – z boku a detail hlavy

4.       ZOO v Kisumu – Pelusios williamsi williamsi - plastron

5.       ZOO v Kisumu – Pelusios williamsi williamsi - z boku

6.       ZOO v Kisumu – Pelusios williamsi williamsi - plastron

7.       ZOO v Kisumu – Pelusios williamsi williamsi - z boku a detail hlavy

 

 

 

Zvířata jsou nyní chována v nádrži 100,0 x 80,0 x 50,0 cm s výší hladiny mezi 25 – 30 cm s možností vylézat na souš, kde mají želvy možnost klást vajíčka nebo  zahrabat se, což však nedělají. Samec v některých obdobích velmi často vylézá na souš, avšak nemá tendence se zahrabat.

 

Samička Pelusios williamsi, kterou Harald Artner chová není ještě dosud zcela dospělá a tak ani nejsou žádná pozorování ohledně chování při páření.

 

 

 

 

Foto: Harald Artner

Foto: Harald Artner

Foto: Harald Artner

Foto: Harald Artner

Foto: Harald Artner

Odchov

 

Odchov v Evropě není znám.

Foto: Harald Artner

Závěr

Na závěr bych chtěl všechny, kteří chovají nějakou tu tereku rodu Pelusios nebo i Pelomedusa, požádat zdali by se se mnou nezkontaktovali, abychom si vzájemně vyměňovali informace, popřípadě zvířata k dalšímu rozmnožování, protože bohužel těchto tolik zajímavých zvířat je v naší republice velmi málo.

HProkop@seznam.cz nebo Pelusios@seznam.cz.

 

HProkop@seznam.cz

Pelusios@seznam.cz

Další fotky Tereky williamsovy (Pelusios williamsi)

Další pohled z předu  na samce Pelusios williamsi williamsi

 

Foto: Hynek Prokop

Další boční pohled na samici Pelusios williamsi williamsi

Foto: Hynek Prokop

Další informace

 

 

 

Copyright ©

Ing. Hynek Prokop 2002

 

Všechna práva vyhrazena

All rights reserved

 

Poslední aktualizace:   11.11.2002

 

 

Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto textů nebo obrázků nesmí být reprodukována, nikde jinde publikována, uchovávána v rešeršních systémech nebo přenášená jakýmkoliv způsobem včetně elektronického, mechanického, fotografického či jiného záznamu bez předchozího souhlasu majitele autorských práv.

Texty nebo obrázky mohou být ze stránek stáhnuty pouze pro osobní a/nebo studijní potřebu.

 

All rights reserved. Those articles and pictures may not be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise without the prior permission of the copyright owner.