Pelusios sinuatus

Chov Tereky vroubené

Tereka vroubená – Pelusios sinuatus

popsal Smith v roce 1838

Popis druhu

Pelusios sinuatus je největší tereka rodu Pelusios a naprosto běžně dorůstá do velikosti 40 cm (největší odchycení a změření jedinci měřili až 46,5 cm). V zajetí obvykle dorůstá do velikosti mezi 25 a 30 cm.

Karapax je protáhlý, oválný a silně zoubkovaný v zadní části, zejména u mláďat, méně u dospělých jedinců, což je naprosto nejlepší znak, jak rozpoznat tento druh od ostatních Pelusios.

Stará a velká zvířata okolo 40 cm už mívají zoubkování pouze téměř nevýrazné, jen jakoby naznačené.

Všechny vertebrální štítky jsou silněji kýlovité a to opět zejména u mláďat, než u dospělců. V dospělosti je kýl redukován na výčnělky v zadní části prvních čtyř vertebrálních štítků.

Vertebrální štítky jsou širší než delší u mláďat, obvykle delší než širší nebo stejně dlouhé u dospělců.

Na karapaxiálních štítcích často bývají růstové letokruhy a radiály dávající krunýři popraskaný vzhled u mláďat a mladých dospělců. Karapax je tmavý, jednolitě černý, v dospělosti někdy mohou být žluté švy. Mláďata mají karapax hnědý až olivový.

Plastron je velký, pouze nepatrně menší než je karapaxiální otvor a nese hluboký a široký zářez v zadní části.

Přední část plastronu je kratší než dvojnásobek délky interabdominálního švu a v zadní části není zoubkovaný v místě abdominal-femorálního švu.

Plastrální vzorec je: abd > fem > intergul >< an > hum > gul >< pect.

Intergulární štítek je obvykle přibližně dvakrát tak dlouhý jako široký. Působí jako poměrně široký a směrem k okraji rovný nebo jakoby mírně rozvírající se.

Malý axillární štítek je na širokém mostě. Most a spodní strana marginálních štítků je černá. Plastron je žlutý s černým lemem. Obvykle se žluté proužky táhnou do zadu na každém anální štítku.

Hlava je široká, ale ne moc dlouhá s protaženým špičatým čumákem a zářezem v horní čelisti. Velký frontální štítek pokrývá velký povrch horní části hlavy. Na bradě jsou dva vousky. Horní část hlavy je v mládí spíše světlejší (rezavohnědá) v dospělosti obvykle značně tmavá s malými černými značkami. Brada, hrdlo a vnitřní strana krku jsou žluté či šedivé, končetiny, ocas a horní část krku jsou šedé.

Karyotyp se skládá ze 34 chromozómů (Bull a Legler, 1980).

Samci mají delší, tlustší ocas než samice a jen nepatrně propadlý (téměř rovný) plastron.

Foto: Hynek Prokop

Rozšíření

Pelusios sinuatus žije výhradně ve východní Africe, kde se pás výskytu táhne od jihu Somálska a Etiopie jižním směrem, přes Keňu Tanzánii, Mozambik k Zululandu, mnoho dřívějších Transvaal provincií a Kwazulu-Natal, a západním směrem k jezeru Tanganika a Viktoriiným vodopádům.; viz mapa.

Geografické variace

Pelusios sinuatus je nyní monotypický druh a nic nenaznačuje, že by v nejbližší době mělo dojít k nějaké změně přestože území, které je obýváno tímto druhem je značně rozsáhlé a zcela jistě mohou být regionální odchylky zejména ve vybarvení plastronu.

Lokality výskytu

Pelusios sinuatus, zejména s ohledem na svou velikost, obývá pouze trvalé vodní plochy, jako jsou řeky a jezera, kde je nalézána od pobřežních nížin až do nadmořské výšky 1.500 m na výšinách v savanách (Loveridge, 1941-Pelusios sinuatus biotope). Vodní plochy společně se želvami často obývají hroši a krokodýli, se kterými želvy bez problémů vycházejí.

Údaje o chování a rozmnožování v literatuře

Loveridge (1941) popsal, že mu domorodý rybář řekl, že Pelusios sinuatus hrabe hnízda v červenci, ale to je sporné, protože velmi malí jedinci (51 mm) byli nalézáni v březnu a v červenci, což by indikovalo velmi dlouhou vývojovou periodu, která s největší pravděpodobností nebude výrazněji delší než u ostatních terek rodu Pelusios.

Ewert (1979) popsal vejce jako protáhlé s pergamenovým povrchem a žloutkovým vakem.

Loveridge (1941) popsal plastron u velmi mladých jedinců jako cihlově červený černě lemovaný, švy mezi štítky bývají víceméně lemované bíle.

V jihoafrické republice údajně kladení přichází po prvních letních deštích, obvykle od října až do ledna (možná až do dubna) a kladení bylo pozorováno až 500 m od nejbližšího vodního zdroje. Snůšky obvykle obsahují 7 až 25 vajíček o velikosti 42 - 45 mm dlouhé a 24 – 26 mm široké a vážící mezi 18 a 21 g. Snůšky bývají zahrabány až 21,1 cm hluboko. Při teplotě 32° - 33° C se z oplodněných vajíček líhnou mláďata po 48 dne. V přírodě a za nižších teplot bude délka inkubace přirozeně delší. Krunýř mláďat měří mezi 40,5 a 42,8 mm a je široký mezi 16,3 a 18,7 mm. Mláďata váží mezi 12 a 15 g.

V přírodě se P. sinuatus živí červy, hmyzem, hlemýždi, rybami a žábami.

Chov

V červnu 2002 se mi podařilo získat dva dospělé jedince, kteří údajně měly být pár. K mému posmutnění se však jedná o dva dospělé samce, přičemž větší z nich má téměř rovný, neprohnutý plastron, což předchozího německého chovatele vedlo k domněnce, že se jedná o samici.

Vetší samec měří 24,6 cm a váží přesně 2,0 kg. Menší samec měří „pouhých“ 19,5 cm a váží rovný 1,0 kg.

Obě želvy jsou chovány po celou dobu společně v akvateráriu o rozměrech 110,0 x 55,0 x 50,0 cm. Přibližně ve výšce 20 cm je vlepena plošina asi 55,0 x 55,0 cm. Výška vody je okolo 21 cm (což je přibližně 120 l vody). V akváriu používám vodní filtr a topné tělísko nastavené cca na 28° C. Na dně je hrubý štěrkovitý písek, který je rovněž v několikacentimetrové tloušťce na plošině. Želvy převážně jsou velmi dobří plavci a na rozdíl od ostatních mnou chovaných terek není jejich pohyb v akvateráriu poskakováním, ale mnohem častěji plavou.

Světlo mají v kombinaci denní se zářivkou umístěnou vně akvárií. V akvateráriu již nemám žádný další zdroj světla a tepla (žárovku).

Pelusios sinuatus je převážně masožravá želva, proto krmeni sestává především z vepřového nebo hovězího srdce či jiného červeného masa, ryb nebo rybího masa, žížal. Do krmení občas přidávám Roboran pro exoty, strouhanou sépiovou kost (tu někdy pouze nakrájím na tenké plátky a dávám ji volně na hladinu, želvy ji potom i dlouhodobě okusují), občas doplňuji potravu přípravkem Combinal AD₃ nebo Combinal E (v dávce přibližně 1 kapka na 10 – 20 dkg živé váhy). Ze zeleniny jim docela často dávám listy pampelišky, které poměrně s chutí obě želvy okusují. V poslední době častěji používám ke krmení směs výše uvedených potravin, rozemletou a zalitou v želatině. Směs želvy dobře přijímají a umožňuje to zvýšit podíl rostlinné složky a zabezpečit stálý přísun vitamínů a minerálních látek.

Oba dva samci jsou chováni společně, jsou velmi snášenliví jak k sobě navzájem tak k ostatním druhům, se kterými jsou po celou dobu chováni společně (Pelusios castaneus, Pelusios niger) – všechny želvy se snažím chovat pohromadě tak, aby se druhy mohly i v přírodě setkat. Druhým kritériem, který rozhoduje, které želvy budou chovány společně v jednou akvateráriu, je jejich velikost a tak jsou Pelusios sinuatus chovány s výše uvedenými druhy, přestože se pravděpodobně výskyt těchto druhů na Africkém kontinentu nikde nepřekrývá.

V přírodě Pelusios sinuatus nejčastěji asi může obývat stejné lokality společně s Pelusios castanoides anebo Pelomedusa subrufa.

Želvy jsou aktivní přes celý den. Potrava je většinou podávána v podvečer. Ani při krmení se nenapadají, což je způsobeno zřejmě tím, že po potravě nevyrážení, ale nasávají ji. Menší sameček velmi často vylézá na souš, kde má tendenci zahrabávat se. Velký samec nevylézá vůbec a je velmi žravý.

Bohužel fotografie svých samců stále ještě nemám k dispozici v elektronické podobě, tak pro dokumentaci jsem použil fotografie semiadultní samičky, kterou chová Harald Artner.

Fotografie mých samců zde přibudou, jakmile je zvládnu dát oskenovat.

Odchov

Pelusios sinuatus v roce 1994 rozmnožil Harald Artner (viz foto plastronu mláďat a foto plastronu samice). Odchoval celkem 12 mláďat. Dospělý pár ani mláďata z té doby bohužel již nechová, a chová semiadultní samičku, která původem pochází z Keni, kde byla odchycena poblíž Mombasy.

Foto: Harald Artner

Závěr

Na závěr bych chtěl všechny, kteří chovají nějakou tu tereku rodu Pelusios nebo i Pelomedusa, požádat zdali by se se mnou nezkontaktovali, abychom si vzájemně vyměňovali informace, popřípadě zvířata k dalšímu rozmnožování, protože bohužel těchto tolik zajímavých zvířat je v naší republice velmi málo.

HProkop@seznam.cz nebo Pelusios@seznam.cz.

HProkop@seznam.cz

Pelusios@seznam.cz

Další fotky Tereky vroubené (Pelusios sinuatus)

...zatím nejsou k dispozici žádné další fotografie...

Další informace

o Terece vroubené (Pelusios sinuatus) naleznete na těchto internetových adresách:

A Cupulatta (Galerie des Tortues)

Serrated Hinged Terrapin

Pelusios sinuatus, East African Serrated Mud Turtle

Ing. Hynek Prokop 2002

Všechna práva vyhrazena

Poslední aktualizace: 11.11.2002

Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto textů nebo obrázků nesmí být reprodukována, nikde jinde publikována, uchovávána v rešeršních systémech nebo přenášená jakýmkoliv způsobem včetně elektronického, mechanického, fotografického či jiného záznamu bez předchozího souhlasu majitele autorských práv.

Texty nebo obrázky mohou být ze stránek stáhnuty pouze pro osobní a/nebo studijní potřebu.

All rights reserved. Those articles and pictures may not be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise without the prior permission of the copyright owner.