Chov Tereky žlutobřiché

Tereka žlutobřichá – Pelusios castanoides

popsal Hewitt v roce 1931

 

Popis druhu

 

Žlutavý, olivový nebo načernalý karapax často mívá mramorovaný vzorek žlutých a hnědých skvrn.

Karapax je oválný, protáhlý (do 23 cm) a poměrně úzký u samců (zvláště u seychelského poddruhu P.c. intergularis).

 

Nízký páteřní kýl může být na čtvrtém a pátém vertebrálním štítku, a zadní marginální štítky mohou být mírně zoubkované.

První vertebrální šítek je vpředu rozšířený a je největší. Pátý vertebrální štítek je v zadu rozšířený.

Čtvrtý je nejmenší a první až čtvrtý mohou být stejně dlouhé jako široké nebo delší než širší.

 

Má pět až osm neurálních kůstek (první, sedmý a osmý jsou vždy zmenšené nebo chybí) dobře oddělených od kůstky nuchale i od suprapygal (Broadley, 1983).

 

Plastron je rozsáhlý, téměř úplně pokrývá celý karapaxiální otvor, a přední část plastronu je přibližně jedenapůl násobně delší než je délka abdominálního štítku.

 

Zadní část je mírně zúžená v místě švu oddělujícího abdominální a femorální štítek a má hluboký anální vrub.

 

Plastrální vzorec je proměnlivý: abd > fem > intergul > hum > pect >< gul >< an 

 

Intergulární štítek je 1,35-1,72 krát delší než široký.

 

Most je široký, ale postrádá axillární štítek. Plastron je žlutý s nějakými tmavými pigmenty podél švů.

 

Hnědá až olivově černá hlava je střední velikosti s jemně protaženým čumákem. Na bradě jsou dva vousky. Ostatní kůže je žlutá až hnědá. Několik příčných řad zvětšených štítků bývá na předních nohách.

 

Samci mívají užší plastron a delší tlustší ocas. Zadní část plastronu samic je široká.

 

Foto: Hynek Prokop

¨

Foto: Hynek Prokop

Foto: Hynek Prokop

Foto: Hynek Prokop

Foto: Hynek Prokop

Rozšíření

 

Pelusios castanoides se vyskytuje ve východní Africe od Keni jižním směrem na severovýchod k Jihoafrické republice. Populace se též vyskytuje na Seychelských ostrovech a na Madagaskaru;   viz mapa.

 

Geografické variace

 

V současné době se uznávají za platné dva poddruhy.

 

Pelusios castanoides castanoides (Hewitt, 1931) – Východoafrická žlutobřichá bahenní želva – pás výskytu se táhne od Malawi a Mozambiku ve východní Africe na jih k Swazillii a východu Jihoafrické republiky.

Také je obývá Madagaskar. Má žlutý, olivový nebo černý karapax a intergulární štítek oddělený od sousedícího gulárního štítku diagonálním švem.

 

Seychelská žlutobřichá bahenní želva – Pelusios castanoides intergularis (Bour, 1983) se vyskytuje pouze na Seychelských ostrovech.

Obvykle má tmavý karapax s mramorovými žlutými a hnědými skvrnami (viz pohled z boku), a žlutý plastron s pětiúhelníkovitým intergulárním štítkem s podélně rovnoběžnými (rovnými) švy oddělujícími ho od gulárních štítků.

Zejména samci tohoto poddruhu mají užší karapax. Hlava bývá až tmavě hnědá pokrytá jemnou tmavou kresbou, spodní čelist je žlutá.

 

Madagaskarská populace (Bourem 1978) nazývaná Pelusios castanoides kapika je poddruh nerozlišitelný od P. c. castanoides (Broadley, 1981; Bour, 1983).

 

Foto: Hynek Prokop

Foto: Hynek Prokop

Foto: Olda Mudra

Foto: Olda Mudra

Foto: Olda Mudra

Lokality výskytu

 

Pelusios castanoides obývá mokřiny a bažiny. Může být nalézána i v hlubších vodách. Během období sucha aestivuje v bahně. Na Seychelských ostrovech obývá Pelusios castanoides intergularis jak mokřiny, tak i hlubší vody jako jsou řeky apod., na rozdíl od Pelusios subniger parietalis, který je nacházen výhradně v mělčích vodách a zarostlých mokřinách.

 

 

Poznámka

Dvě samice z Malawi, chované v zajetí, nakladly každá 25 vajec (30-33 x 21,5-23,0 mm) na konci září (Mitchell, v Broadley, 1981). Odchov v zajetí dosud není znám.

P. castanoides se živí především velkými plicnatými hlemýždi a plovoucími vodními rostlinami (Broadley, 1981). Justin Gerlach popsal seychelský poddruh jako aktivní v noci, krmí se ovocem, výhonky rostlin, hlemýždi a kraby. Což mohu potvrdit; seychelský poddruh skutečně poměrně často přijímá různé druhy ovoce a zeleniny, mnohem častěji než nominátní poddruh, ale pokud si může vybrat mezi ovocem a masem, rozhodně dá přednost masu.

 

Pelusios castanoides není zařazen v žádné z příloh CITES ani ve světové Červené knize ohrožených živočichů. Ale seychelský poddruh P. c. intergularis, který je zařazen v Seychelské Červené knize ohrožených živočichů, je potřeba chápat za kriticky ohrožený, protože bylo provedeno sčítání celé populace a v roce 1996 bylo konstatováno, že celý poddruh P. c. intergularis čítá 300 až 350 dospělých jedinců. V roce 1999 bylo toto sčítání opakováno a došlo se k ještě hrozivějšímu číslu, že populace se ještě výrazněji zmenšila a čítá již pouhých 180 dospělých jedinců. Podle odhadů z letošního roku čítá populace již pouze 100 dospělých zvířat.

 

Kontinentální poddruh P. c. castanoides naproti tomu lze považovat za poměrně hojnou želvu. Na některých územích se mohou P. castanoides castanoides vyskytovat společně a Pelusios sinuatus, Pelomedusa subrufa, Pelusios subniger a dalšími).

Na Seychelských ostrovech se P. castanoides intergularis vyskytuje společně s poddruhem Pelusios subniger parietalis, který je rovněž kriticky ohrožený. Na Seychelských ostrovech je rovněž uváděn další druh rodu Pelusios, a to Pelusios seychellensis,který je však s největší pravděpodobností již vyhynulý. Před několika lety se Justinovi Gerlachovi, biologovi z Velké Británie, který se intenzívně věnuje Seychelským želvám, podařilo odchytit exemplář, který z počátku byl považován za znovuobjevení Pelusios seychellensis, neboť želva měla zcela černý plastron. Posléze však určení tohoto exempláře bylo přehodnoceno na křížence mezi Pelusios seychellensis a Pelusios castanoides intergularis.

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto: Justin Gerlach

Chov

 

Tento zajímavý druh bohužel není stále ještě zastoupen v mém chovu, přestože kontinentální populace poddruhu P. castanoides castanoides je jedním z nejhojnějších druhů afrických terek. Tento druh je čas o d času do Evropy dovážen přes USA, což má bohužel za následek až nepřiměřeně vysokou cenu.

Chovnou skupinu těchto želv chová Harald Artner. Jeho skupina pochází z jižní Keni, z okolí Mombasy. Skupina čítá v současné době pět jedinců, dva dospělé páry a jedno odrostlé mládě (viz foto karapaxu a foto plastronu).

Zvířata jsou chována v nádrži 100,0 x 80,0 x 50,0 cm s výší hladiny mezi 25 – 30 cm s možností vylézat na souš, kde mají želvy možnost klást vajíčka nebo  zahrabat se, což však nedělají.

Odchov ve střední Evropě není znám.

 

Před třemi týdny bohužel naprosto neočekávaně jedna dospělá Artnerova samice uhynula, aniž by před tím vykazovala jakékoliv problémy. Protože po nálezu této uhynulé samice bylo palpačním vyšetřením zjištěno, že v břišní dutině obsahuje vajíčka (jeden z možných důvodů úhynu je právě problém s nakladením vajec), protože želva byla otevřena a v břišní dutině bylo nalezeno 16 vajíček, která byla dána k inkubaci. Asi po dvou týdnech to vypadá, že 11 z nich by se mohlo vyvíjet.

 

Bohužel informace z konce roku 2002 zhatila všechny naděje, ani jedno vajíčko se dále nevyvíjí.

 

Foto: Hynek Prokop

Foto: Hynek Prokop

Odchov

 

Údaje o odchovu nejsou známy.

 

Závěr

Na závěr bych chtěl všechny, kteří chovají nějakou tu tereku rodu Pelusios nebo i Pelomedusa, požádat zdali by se se mnou nezkontaktovali, abychom si vzájemně vyměňovali informace, popřípadě zvířata k dalšímu rozmnožování, protože bohužel těchto tolik zajímavých zvířat je v naší republice velmi málo.

HProkop@seznam.cz nebo Pelusios@seznam.cz.

 

 

Další fotky Tereky

žlutobřiché (Pelusios castanoides)

Další pohled na karapax první samice P.c. castanoides

 

Foto: Hynek Prokop

Pohled na hlavu samce P.c. castanoides

Foto: Hynek Prokop

Pohled na karapax samce P.c. castanoides

 

Foto: Hynek Prokop

Pohled na plastron samce P.c. castanoides

 

Foto: Hynek Prokop

Pohled zboku na samce P.c. castanoides

 

Foto: Hynek Prokop

Další informace

 

 

 

Copyright ©

Ing. Hynek Prokop 2002

 

Všechna práva vyhrazena

All rights reserved

 

Poslední aktualizace:   01.01.2003

 

 

Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto textů nebo obrázků nesmí být reprodukována, nikde jinde publikována, uchovávána v rešeršních systémech nebo přenášená jakýmkoliv způsobem včetně elektronického, mechanického, fotografického či jiného záznamu bez předchozího souhlasu majitele autorských práv.

Texty nebo obrázky mohou být ze stránek stáhnuty pouze pro osobní a/nebo studijní potřebu.

 

All rights reserved. Those articles and pictures may not be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise without the prior permission of the copyright owner.