Chov Tereky kýlnaté Tereka kýlnatá – Pelusios carinatus popsána Laurentem v roce 1956.
Popis druhu	Tento málo známý druh z povodí Konga má protáhlý (do 26,0 cm) oválný poměrně vysoký černý karapax, který je širší ve středu a má nepatrně zoubkovaný zadní okraj. Vertebrální kýl je dobře rozvinutý; nízký na prvním a pátém vertebrální štítku, ale vyšší na druhém až čtvrtém vertebrálu zvláště jako zvýšený výčnělek v zadní části třetího a čtvrtého vertebrálu. Kýl je lépe vyvinutý u mladých jedinců, ale zbytky zůstávají nápadné i v dospělosti. Vertebrální štítky jsou širší než delší u mláďat, ale mohou být delší než širší v dospělosti. První je v předu rozšiřující se, zatímco pátý je rozšířený v zadní části. Rentgenové snímky ukazují osm neurálních kostí s první a osmou zmenšenými. Úzký první neurál je v kontaktu s kostí nuchale, ale osmý neurál je široce oddělený od suprapygal. Na karapaxu je jeden velmi důležitý znak: první marginální štítky jsou očividně menší a užší než druhé (jsou obvykle jen 0,8 prvním marginálních štítků (viz pohled zpředu na karapax samice). Přední část plastronu je méně než dvakrát tak dlouhá jako interabdominální šev. Typické pro P. carinatus je, že i v dospělosti jsou švy mezi jednotlivými štítky téměř rovné. Zadní část plastronu je poměrně úzká a směrem do zadu se velmi výrazně zužuje. V zadní části plastronu je poměrně hluboký zářez. Plastrální vzorec je: abd > fem > intergul >< hum > an > pect >< gul. Intergulární štítek je krátký a malý, a jeho tvar je velmi typický: kosočtvercový (viz pohled zpředu na plastron samce). Most je středně dlouhý a axillární štítek chybí. Plastron je obvykle světlý (žlutý až bělavý) s úzkým černým okrajem či jen zvýšenou černou pigmentací obvykle pouze na přední části. Nebo je zcela žlutý. Hlava je poměrně malá s krátkým protáhlým čenichem a bez zářezu na horní čelisti. Na bradě jsou dva malé vousky. Dlouhý šev leží mezi frontálním (čelním) a temporálním (spánkovým) štítkem. Hlava je hnědá nebo černá se žlutými červotočivými skvrnami v dospělosti a mramorovaně žlutou v mládí. Ostatní kůže je šedožlutá. Na přední straně obou předních končetin je několik rozšiřujících se transversních štítků. Samci mají delší, silnější ocas a konkávní plastron. Ocas samice je krátký a tupý a její plastron je rovný.	Foto: Wolfgang Heuberger
		Foto: Hynek Prokop
		Foto: Hynek Prokop
		Foto: Wolfgang Heuberger
Rozšíření	Výskyt Pelusios carinatus je omezen pouze na poměrně malé území rovníkové Afriky; na Gabon, Kongo-Brazzaville a severozápadní okraj Demokratické republiky Kongo (dříve Zair); viz mapa.
Geografické variace	Pelusios carinatus je nyní monotypický druh a nemá žádné poddruhy ani nic nenaznačuje, že by podle některých znaků v budoucnu mohly byt poddruhy rozpoznávány.
Lokality výskytu	Podle Broadleye (1981) je Pelusios carinatus je podle všeho konžským ekologickým ekvivalentem P. sinuatus obývajícím řeky, jezera, laguny a stojaté vody v hustých lesích.
Poznámka	Bour (1986) uvažuje největší příbuzenskou blízkost s P. rhodesianus.
Chov	Tereka kýlnatá - Pelusios carinatus se dostala do mého chovu teprve v květnu 2002. Samec byl získán od německého chovatele a samice z vídeňské ZOO. Samec v době získání vážil přibližně 75 dkg, v současné době váží 87,3 dkg, měří karapax: 18,6 cm (po obvodu krunýře 20,6 cm) a plastron 15,5 cm. Samice v době získání vážila 160,0 dkg v současné době váží 171,0 dkg, měří karapax: 22,1 cm (po obvodu krunýře 26,4 cm) a plastron 19,0 cm. Obě želvy velmi ochotně přijímají potravu, těžknou, ale zatím nebyl zaznamenán žádný přírůst. Obě želvy jsou chovány po celou dobu společně v akvateráriu 110,0 x 55,0 x 50,0 cm. Přibližně ve výšce 20 cm je vlepena plošina asi 55,0 x 55,0 cm. Výška vody je okolo 18 cm (což je cca 100 l vody). V akváriu používám vodní filtr a topné tělísko nastavené po celou dobu chovu cca na 32° C. Na dně je hrubý štěrkovitý písek, který je rovněž v několikacentimetrové tloušťce na plošině. Želvy převážně chodí po dně, ale není pravdou, že by neuměly plavat. Světlo mají v kombinaci denní se zářivkou umístěnou vně akvárií. V akvateráriu již nemám žádný další zdroj světla a tepla (žárovku). Pelusios carinatus je převážně masožravá želva, proto krmeni sestává především z vepřového nebo hovězího srdce či jiného červeného masa, ryb nebo rybího masa, žížal. Do krmení občas přidávám Roboran pro exoty, strouhanou sépiovou kost (tu někdy pouze nakrájím na tenké plátky a dávám ji volně na hladinu, želvy ji potom i dlouhodobě okusují), občas doplňuji potravu přípravkem Combinal AD3 nebo Combinal E (v dávce přibližně 1 kapka na 10 – 20 dkg živé váhy). Téměř pravidelně jim dávám listy pampelišky, které s velkou chutí konzumují. V poslední době častěji používám ke krmení směs výše uvedených potravin, rozemletou a zalitou v želatině. Směs želvy dobře přijímají a umožňuje to zvýšit podíl rostlinné složky a zabezpečit stálý přísun vitamínů a minerálních látek. Želvy jsou chovány společně. Jsou velmi snášenlivé jak k sobě navzájem tak k ostatním druhům, se kterými jsou po celou dobu chovány společně (Pelusios castaneus, Pelusios niger). Nenapadají se ani při krmení, což je způsobeno zřejmě tím, že po potravě nevyrážení, ale nasávají ji. Želvy jsou velmi aktivní po celý den, přesto je potrava většinou podávána v podvečer. V současné době je teplota vody udržována na hodnotě 32° C a jen s mírným nočním poklesem, aby želvy byly více aktivní. Noční teploty jsou však jednoznačně vyšší, než by měly být, protože obě zvířata vylézají v noci spát na souš.
Odchov	Dosud tento druh nikde nebyl odchován (zejména kvůli tomu, že tento druh je jen velmi ojediněle chován chovateli v Evropě). Rakouský chovatel želv rodu Pelusios Gernot Hissek, který rovněž chová jeden dospělý pár P. carinatus, získal od tohoto druhu 12 vajíček. Bohužel žádné z nich nebylo oplozené. Můj sameček je čas od času aktivní a snaží se o páření, ale dosud rovněž nebyl úspěšný a ke spáření nedošlo. Páření probíhá tak, že samec vyleze na samici a pohyby hlavy se snaží přimět, aby samice zasunula hlavu a připravila se ke spáření. Jednou jsem rovněž pozoroval, jak větší samice vylezla na samečka a dělala de facto stejné pohyby jako samec při pokusu o spáření. V tomto případě se však ale jednalo s největší pravděpodobností pouze o projev dominace většího zvířete.
Závěr	Na závěr bych chtěl všechny, kteří chovají nějakou tu tereku rodu Pelusios nebo i Pelomedusa, požádat zdali by se se mnou nezkontaktovali, abychom si vzájemně vyměňovali informace, popřípadě zvířata k dalšímu rozmnožování, protože bohužel těchto tolik zajímavých zvířat je v naší republice velmi málo. HProkop@seznam.cz nebo Pelusios@seznam.cz.
Další fotky Tereky kýlnaté (Pelusios carinatus)	Pohled na karapax samce ze shora	Foto: Hynek Prokop
	Pohled na karapax samce ze strany	Foto: Hynek Prokop
Další informace	o Terece kýlnaté (Pelusios carinatus) naleznete na těchto internetových adresách: A Cupulatta (Galerie des Tortues)
Copyright © Ing. Hynek Prokop 2002 Všechna práva vyhrazena All rights reserved Poslední aktualizace: 11.11.2002	Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto textů nebo obrázků nesmí být reprodukována, nikde jinde publikována, uchovávána v rešeršních systémech nebo přenášená jakýmkoliv způsobem včetně elektronického, mechanického, fotografického či jiného záznamu bez předchozího souhlasu majitele autorských práv. Texty nebo obrázky mohou být ze stránek stáhnuty pouze pro osobní a/nebo studijní potřebu. All rights reserved. Those articles and pictures may not be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise without the prior permission of the copyright owner.